V sobotu po měsící znovu odstartovala Tipsport extraliga. Mládežnické soutěže mají ale stále stopku, co na to říkáte?
Radost z toho jednoznačně nemám. Je to situace, kterou jsme nikdo, jak hráči, tak trenéři, nikdy nezažili. Aby v měsících říjnu a listopadu byla zastavená soutěž. Můžeme se bavit o tom, že přijde zranění a hráč ze zápasového cyklu vypadne. Teď se nám ale reálně dostali do zranění všichni hráči. Takže já osobně to vnímám velice negativně.
Myslíte si, že by se v dohledné době mohli mladí hráči dostat znovu do svých ligových zápasů, nebo bude start ligy odložen podobně jako v kanadské juniorské lize?
Tohle nedokážu úplně predikovat. Situace je nevyzpytatelná, tudíž nedokáži říct, kdy znovu naskočíme do zápasového tempa.
Jak to je vlastně s vašimi tréninky?
To omezení, že můžeme trénovat po dvou spousta klubů vyřešila najetím na online tréninky nebo individuální plány. My jsme si řekli, že v první řadě nechceme ztratit s hráči osobní kontakt. Chtěli jsme se o hráče maximálně starat, protože dnešní doba jejich rozvoji nenahrává. Vzhledem k tomu, že u juniorské kategorie fungujeme čtyři trenéři Vojtěch Šik, Miroslav Táborský, Lukáš Mensator a já, tak jsme najeli na režim tréninků s hráči, u kterých by se nemuselo zajišťovat ubytování. Scházeli jsme se tak, abychom dodrželi vládní nařízení, vždy jeden trenér a odstupem dva hráči. Do tréninků jsme tak dokázali denně dostat osm až dvanáct hráčů. Z pěti tréninkových dní, které jsme měli dosud zavedeny, byli hráči třikrát pod vedením trenéra, jednou plnili individuální plán a jednou měli online trénink.
Jakým způsobem může aktuální situace ovlivnit vývoj a psychiku mladých hráčů? Jak to vidíte vy jakožto pedagog?
Dobrá otázka, děkuji za ni. Nejsem epidemiolog ani ministr zdravotnictví, takže nejsem schopen analyzovat všechny dopady. Pro mě je aktuální situace jakýmsi startovním výstřelem pro generaci, která by se mohla při dlouhodobějším stavu stejnému jako dnes, mohla stát generací nevzdělaných a kondičně zanedbaných a nezdravých lidí. Což si myslím, že je ve finále větší hrozba než ten COVID jako takový. Jinak ta nejasnost dalšího průběhu se negativně odráží v myšlení hráčů, kteří nevidí to pomyslné světlo na konci tunelu, tedy to, kdy se vrátíme do zápasů, kdy bude vrcholem jejich týdne víkendové mistrovské utkání.
Může to mít i nějaký pozitivní přínos?
To nepochybně může. Zaprvé jedeme opravdu individuální tréninky, takže trenér má na hráče čas. Zadruhé je tu pozitivum takové, že až se vrátíme do normálu, tak si myslím, že tam bude od hráčů obrovská chuť a všichni si budeme vážit stavu, který bude.
U20 odjela na přípravný kemp do Litoměřic… čeká vás a U17 podobná akce?
Minimálně do nového roku to nepřichází v úvahu. Dvacítka odjela na kemp, protože je za sedm týdnů čeká mistrovství světa. Je to sice lepší, z těch hokejových ročníků, které se nám podařilo vyprodukovat. I tak, je ale pro hráče aktuální situace velkým handicapem. Třeba U18, která má mistrovství světa naplánováno na duben se ještě neschází. Logicky, se tedy nebudou nyní scházet kategorie, které mistrovství nemají. Věřím tedy, že se po novém roce situace uklidní, a my budeme schopni na nějaký kemp vyrazit.
Když se bavíme o reprezentačním hokeji, tak nejbližší akcí je Karjala Cup. Jaký je váš názor na to, že byli do týmu povoláni i hráči z juniorských soutěží?
Je to logické vyústění té situace, která byla. Trenér Pešán úzce spolupracuje s Karlem Mlejnkem, a touto formou, jak to chápu já, chtěli pomoct U20, aby se co nejvíce hráčů dostalo na led a do zápasové konfrontace. Když hráč nemá herní vytížení, můžete dělat co chcete, i být na ledě, ale bez zápasů ztrácí praxi. Většina z nich, asi nastoupí jen proti Sborné, která tam má kompletní tým dvacítky. I to je ale velká pomoc od A týmu směrem k U20.
Když budu citovat váš výrok z jara: „Slzy hráčů? Takové emoce už nechci zažít“, tak jste vlastně tenkrát hodnotil to zastavení soutěže před vyřazovacími boji. Jak jste reagoval na situaci, která vám v říjnu zastavila soutěž znovu?
Byť to byla hlavní část soutěže, nejednalo se o její vrchol, do kterého jsme měli na jaře dobře našlápnuto. Play-off je obrovská odměna a my jsme si před ním museli prosit strašně těžkou skupinou, abychom se do čtvrtfinále vůbec dostali. Nakonec jsme tam mířili z prvního místa, takže jsme měli nějaké ambice. Teď ta situace je jiná, když to bylo v základní části. Dokázali jsme nějak předvídat, že k zastavení soutěže dojde. Strašně rád bych dal hráčům nějakou povzbuzující informaci, že už budeme zpátky v zápasech. Zatím ji ale bohužel nemám.
Jak na zastavení soutěže reagovali hráči?
Když jsme nastupovali 8. října do posledního zápasu proti Litvínovu, tak už to vládní nařízení bylo ohlášené. My jsme to přijali jako fakt. Radost z toho samozřejmě nikdo neměl. Na nás teď je, abychom si hráče udrželi v co možná nejlepší kondici, než bude šance se vrátit na led. Myslím si, že kdybychom to nechali jen na individuálních plánech a online trénincích, tak by ta devastace organismu a fyzického stavu byla daleko markantnější.
S osmnácti body jste skončili v celkové tabulce na páté příčce, potvrdily se alespoň vaše ambice do ligy akademií, nebo jste s týmem mířil výš?
Při odpovědi na tuto otázku je potřeba, se podívat na úplný začátek. Soutěž měla být původně sestupová, takže mužstvo bylo budováno jinak, včetně silných hráčů ročníku 2001. Po oznámení, že se sestupovat nebude, se těm hráčům hledalo umístění v seniorských soutěžích, hlavně tedy v partnerském klubu v Sokolově. My jsme pak znovu obsazovali ty klíčové role. Je potřeba přiznat, že pátá příčka je solidní, ale patříme k týmům, které zvládly odehrát téměř maximální počet utkání.
Sledujete vaše odchovance v seniorských angažmá?
Sleduji naše kluky, se kterými jsem měl možnost spolupracovat. Jednak jsou to hráči v našem A týmu, popřípadě v mužstvech Chance ligy. I v druhé lize jsou ale kluci, kteří si výrazně říkají o pozornost svými výkony v Chebu. Zajímá mne jak se vyvíjí kariéra těch hráčů v dospělém hokeji, rád se s nimi potkám a prohodím pár slov.
Díky moc za rozhovor!